Vyvarujme se samolibosti, vyzývá nás papež František v tomto kázání, které pronesl v Domě sv. Marty. Z promluvy se mimo jiné dozvíš třeba to, proč je samolibost jako cibule a život samolibého jako mýdlová bublina.


„Pokud nemáš něco pevného, také pomineš jako všechno“, komentoval papež František úryvek z knihy Kazatel varující, že „všechno je marnost“. "Toto pokušení se netýká jenom pohanů, ale i křesťanů, věřících. Ježíš důrazně káral ty, kteří se nadýmali. Učitelům zákona připomínal, že by se neměli předvádět na náměstích, honosným ošacením. (srov. Mt 23,5-6). Když se modlíš - kladl na srdce Pán - nedělej to okázale, aby tě lidé viděli. Modli se ve skrytu, vejdi do své komůrky. A totéž platí pro pomáhání chudým. Nevytrubuj to, jednej skrytě. Uvidí to Otec a to stačí. (srov. Mt 6,1-5).

Samolibý však říká: »Podívej, dávám šek na církevní účely« a ukáže ho. A na druhé straně pak církev podvádí. Tak jedná ten, kdo je samolibý. Žije pro zdání. Pán však takovým říká: Postíš-li se, netvař se melancholicky, truchlivě, aby si každý všiml, že se postíš. Posti se s radostí, konej pokání radostně, aby si nikdo nevšiml. Samolibost je však taková, žije pro zdání, žije, aby byla viděna.


(foto: Semila Luz, flickr.com, creative commons)

Křesťané, kteří takto žijí - tedy aby vypadali, žijí pro marnost, nosí se jako pávi, naparují se. Někdo říká: »Jsem křesťan, mám příbuzného tamtoho kněze, tamtu řeholnici, tamtoho biskupa. Moje rodina je křesťanská«. Chlubí se. »Avšak tvůj životjaký je tvůj život s Pánem? Jak se modlíš? Jak ti jde prokazování skutků milosrdenství? Navštěvuješ například nemocné? «. To je realita. Proto nám Ježíš říká že máme stavět svůj dům, svůj křesťanský život na skále, na pravdě. Kdo je však samolibý, staví svůj dům na písku. Takový dům se zřítí, takový křesťanský život se zhroutí, sesune, protože není schopen odolat pokušením.

Kolik jen křesťanů žije, aby se ukazovalo! Jejich život je jako mýdlová bublina. Mýdlová bublina je krásná! Má všechny barvy! Ale trvá vteřinu, a pak? I při pohledu na některé náhrobky je vidět marnost, protože pravdou je návrat do holé země, jak říkal Boží služebník Pavel VI. Čeká nás holá zem, to je naše finální pravda. A mezitím si na sobě nebo na něčem zakládám? Konám dobro? Hledám Boha? Modlím se? To jsou konzistentní věci. Samolibost lže, vymýšlí si, klame se, klame toho, kdo je samolibý, protože ten nejprve předstírá, že je takovým a takovým, ale nakonec tomu uvěří. Věří tomu. Ubožák.

Samolibost rozsévá špatný neklid, odnímá pokoj. Jako někdo, kdo se nalíčí a potom má obavy, že přijde déšť a líčidla vezmou za své. Samolibost nás neobdaří pokojem, jedině pravda nám daruje pokoj. Jedinou skálou, na které můžeme postavit svůj život je Ježíš. (...) Samolibost je velmi závažná duchovní choroba,“ zdůraznil papež.

Egyptští pouštní otcové říkávali, že samolibost je pokušením, se kterým musíme bojovat celý život, protože se neustále vrací, aby nám odňala pravdu. A aby ji dali pochopit, říkali, že je jako cibule, kterou vezmeš a začneš ji loupat. Cibuli loupeš, dnes trošičku, a zítra trochu. Celý život ji loupeš, abys ji přemohl. A nakonec jsi spokojen: samolibosti ses zbavil, oloupal jsi cibuli, ale na rukou ti zůstane její pach. Prosme Pána o milost, abychom nebyli samolibí, nýbrž opravdoví a to pravdou reality a evangelia.

Zdroj: radiovaticana.cz