"Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já mezi nimi," říká Ježíš. Různá společenství se snaží tento jeho výrok naplnit pravidelnými schůzkami, výlety či jinak společně stráveným časem. Kdy je vhodné se začít scházet? A co se ve spolču vlastně dělá?

Pokud máš pocit, že jsi ve farnosti sám, že tě ve víře nikdo nedoprovází, a že bys rád/a zažila onu Ježíšovu větu i jinak než v kostele při mši, potom je zřejmě čas poohlédnout se po nějakém společenství. Nebo ještě lépe – pozvat mladé lidi z okolí a založit vlastní. Na otázku, v jakém věku je vhodné být členem nějakého společenství, odpovídá Vojtěch Loub, bývalý vedoucí spolča na Petrově: "V každém. Proto také vznikají nejrůznější společenství dětí, ministrantů, mládeže, manželů, rodin, seniorů,... " Rozhodně ale zakládání společenství nenechávej až na důchod. ;)

První krok můžeš udělat už teď – je jím totiž modlitba za společenství a jeho budoucí členy. Potom ale nesmí chybět celá řada dalších příprav. Hledání vhodného času a místa první schůzky, pozvání případných zájemců, vymýšlení programu. Pozvání je nejlepší osobní, a to i několikrát zopakované. Místo se dá najít třeba na faře (zkušenosti velí zjistit, jak je to tam s topením).

A co s programem? "Začínalo se mší svatou v kostele, odkud jsme se přesunuli na faru. Během půlhodinové volné zábavy jsme nachystali občerstvení. Následovala modlitba, téma, někdy diskuse, no a pak volná zábava až do úplného vyčerpání," popisuje průběh úterních setkání na Petrově Vojtěch Loub.

Během tvorby programu vás může inspirovat Youcat - katechismus pro mladé.

Nezapomeňte na hudbu i na chvíle ticha

Setkání společenství většinou začíná modlitbou. Ta může čerpat z Bible nebo třeba z Modlitební knížky pro mladé z řady Youcat. Dobré je zapojit všechny členy: mohou vyslovit nebo napsat své osobní prosby a díky, přečíst úryvek z Písma, přinést nějaký symbolický předmět, vyjádřit se kresbou. Hezkou atmosféru vytvoří světlo svíčky. "Nezapomeňte na písně, ale také na chvíle ticha," doporučil otec Jarda Krajl na přednášce o společenství, ze které tento článek vychází. Dalším bodem, který si podle něj zaslouží pozornost, je vzdělávání ve víře.

Jaká témata zvolit ke společné diskuzi? "Na začátku roku jsem poslal ve spolču papír, aby každý mohl napsat, která témata by ho zajímala," říká Vojtěch. "Dost často jsem navazoval na nějakou zajímavou knihu, která se mi dostala do ruky – téma pak bylo zároveň představením této knihy. No a konečně výběr někdy odrážel aktuální období liturgického roku anebo dění v církvi: například zvolení nového papeže či svatořečení Jana XXIII. a Jana Pavla II."  Témata se mohou inspirovat Youcatem, schůzku oživí také pozvání nějakého hosta (může jím být třeba i někdo z tvé rodiny), představení křestních a biřmovacích patronů jednotlivých členů či zajímavý film. V následné diskuzi je dobré dát prostor každému, nebát se jít do hloubky, naslouchat. "Pomozme druhým se otevřít," nabádá otec Krajl.

Člověk pro lidi

To právě může být úkol pro vedoucího společenství. Ten by ve společenství neměl chybět. Kdo jiný vybídne ke znamení kříže, pozve zajímavého hosta, představí knihu? Pokud žádný takový ochotný člověk není na obzoru (a nemusí jím být kněz), můžete se ve vedení a přípravě programu střídat (zvlášť pokud se scházíte každý týden). Někdo zase obstará občerstvení, jiný hru a hudební doprovod. Zpět ale k vedoucímu. Podle otce Krajla jím má být člověk pro lidi - takový, který spolupracuje, naslouchá, zapojuje druhé. Neznamená to ale, že nějak vyčnívá, naopak, mnozí lidé ani neví, že existuje.

Kromě toho všeho patří ke společnému setkávání (většinou závěrečná) zábava – povídání, hry. A mimo pravidelné schůzky také společné oslavy svátků, mše svaté, sportování, kino, pěší poutě, čajovna, pomoc ve farnosti. Možností jsou spousty a do důchodu daleko. ;)

Autorka: Anežka Horáková