Laudato si´ - druhá encyklika papeže Františka, kterou Marek Orko Vácha, kněz a biolog, hodnotil slovy: „Myslím, že se skutečně jedná o přelomový text.“

Po encyklice Lumen fidei, která je společným dílem papeže Benedikta XVI. a nynějšího papeže, přichází překlad druhé encykliky papeže Františka, ve které papež vyzývá všechny k „ekologické konverzi (obrácení)“. Odpovědnost za úkol o péči o náš společný domov.

Encyklika nese název Laudato si´(v překl. Pochválen budˇ) a zahrnuje také lidský a sociální rozměr, který je propojený s otázkami životního prostředí. Plán encykliky je rozdělen do šesti kapitol a obsahuje důležité různé témata.

První kapitola přejímá nejnovější vědecké poznatky v oblasti životního prostředí a věnuje se různým aspektům ekologické krize, čímž jsou např. klimatické změny, nedostatek vody, ochrana biodiverzity či ekologický dluh. Podle papeže Františka chybí světu adekvátní kultura a ochota změnit životní styl, produkci a konzum. V reakci na tyto problémy se papež František zabývá ve druhé kapitole tím, co o nich říká Bible. A na základě biblických zpráv o stvoření světa uvádí, že lidská bytost je založená na třech základních vztazích, jež jsou mezi sebou úzce propojeny: vztah s Bohem, s bližním a se zemí. Tyto vztahy jsou poničeny a to poničení je hříchem. Zdůrazňuje také, že jestli si má člověk podle Bible „podmanit zemi“, neznamená to absolutní vládu nad stvořením, ale má „obdělávat a střežit“.

Třetí kapitola analyzuje současnou situaci a věnuje se hlavně technice. Encyklika uznává její přínos ke zlepšení životních podmínek, ale také dává velkou nadvládu těm, kteří mají v rukou ekonomickou moc. To pak vede k ničení přírody a zneužívání lidí slabších skupin. Kořenem krize má být přílišný antropocentrismus (přílišné stavění člověka do středu). Důsledkem toho je logika „na jedno použití“. Tato logika vede ke zneužívání dětí, k zotročování a obchodu s lidmi a obchodu s kůží ohrožených živočichů. Vede také mafie či obchodníky s orgány nebo drogami. A tato stejná logika vede také například ke „skartování“ nenarozených dětí, které neodpovídají plánům svých rodičů.

Návrh integrální(celistvé) ekologie je obsahem čtvrté kapitoly encykliky. To znamená, že nemůžeme považovat přírodu za něco odděleného od nás. Na mnoha konkrétních příkladech ukazuje papež na pouto mezi problematikou životního prostředí a sociální a lidskou problematikou. Nejsou dvě oddělené krize, jedna v životním prostředí a druhá sociální, ale jen jediná. Integrální ekologie znamená " pro společné dobro". A rozvoj člověka předpokládá také zlepšení kvality lidského života, proto, jak říká papež: "Přijetí vlastního těla jako Božího daru je nutné, abychom přijali celý svět jako dar Otce a společný domov."

Jaký je vliv politiky a moci na životní prostředí a celé spektrum globálních problémů se dočteme v předposlední kapitole, kde se papež zamýšlí nad tím, co můžeme a máme dělat pro „společné dobro“. „Nestačí analýzy, ale návrh k dialogu a aktivitám“ vybízí hlava církve. Na závěr papež vybízí celý svět k „ekologické konverzi“, kde výchozím bodem je změna životního stylu. Každá změna pak potřebuje motivace a výchovný proces, což znamená nepodceňovat výchovné programy, které mají vliv na konkrétní každodenní gesta, od šetření vody až po třídění odpadů.

„Integrální ekologie je tvořena také jednoduchými každodenními gesty, v nichž rozbíjíme logiku násilí, využívání a egoismu.“

 

Překlady encykliky vychází zde

Zdroj: radiovaticana.cz, tisk.cirkev.cz