Ve dnech 7.- 9. srpna 2015 proběhla na Velehradě mimořádná pouť široké salesiánské rodiny. Tisíce příznivců Dona Boska z nejrůznějších míst slavily na Velehradě 200. výročí narození tohoto světce.

Toto setkání v duchu neformální atmosféry se přes žhavé slunce a zpocené, ale rozzářené tváře mladých i starších účastníků neslo ve znamení radostného setkání mnoha přátel.

Jeden z účastníků, Jenda Fojtů, salesián – student teologie, který pochází z Moravy, konkrétně z valašských končin, se s námi podělil o své postřehy z tohoto setkání.

Více fotografií z oslav Dona Boska naleznete zde.

Jendo, co tě přimělo se zúčastnit Salesiánského Velehradu?

Jsem členem salesiánské rodiny, tak mě přišlo dobré se zúčastnit oslav výročí jejího zakladatele Dona Boska. Trochu jsem měl obavy z toho, že to bude „masová“ akce. Ale těšil jsem se, že se taky potkám s lidmi, s kterými jsem se dlouho neviděl. Na Velehrad jsme přijeli s jedním spolubratrem na kole, takže jsme měli takovou třídenní „přípravu“, trochu pouť, na které jsme se potkali s milými lidmi. Vyjížděli jsme z Číhoště, kde byl nedávno pochovaný páter Toufar. Jeho život je pro mě inspirující, a je pravda, že v něčem se taky podobal životu Dona Boska. Například tím, že pocházel ze zemědělské rodiny a dlouho pracoval v hospodářství.


Jak Salesiánský Velehrad probíhal?

Pro mě, jako účastníka probíhal velmi pokojně. Přišlo mi, že takové ty vnější věci byly velmi dobře zajištěné. Večer v pátek bylo možné se trochu zastavit, pomodlit se, děkovat. Byla večerní mše, kterou sloužil provinciál salesiánů Petr Vaculík. Po večeři byla eucharistická adorace, která byla pěkně spojená s představením salesiánské rodiny.

Sobotní program začínal dopoledne mší a odpoledne byl nachystaný program tak, aby si vybrali děti, dospívající i dospělí. A hlavně odpoledne byl čas na setkání a povídání. I když panovalo tropické horko, tak myslím, že to bylo krásné odpoledne. Narozeninový galavačer na podiu zakončený koncertem Pavla Helana a Prague Cello Quartet.

Ti kdo zůstali až do neděle, tak zakončili setkání společnou bohoslužbou, které předsedal generální vikář otec Josef Nuzík.


Proč vůbec byla taková akce uspořádána?

Tato akce byla vyvrcholením tříletých příprav na 200. výročí narození Dona Boska. Byla to pouť a možnost setkání pro všechny lidi, kterým nějak svatý Jan Bosko vstoupil do života a ovlivnil jejich životní cestu.


Kde ses ty dostal k Donu Boskovi?

Dona Boska jsem poznal ve svých pětadvaceti letech, kdy jsem pracoval ve Zlíně a začal jsem chodit do salesiánské farnosti na Jižních svazích ve Zlíně. Před tím jsem asi jenom mlhavě tušil, že „nejaký“ Don Bosko existoval. Pamatuju si, že poprvé jsem viděl jeho obrázek na jedné chatě v Bílých Karpatech, kam se dřív jezdilo na chaloupky. Ptal jsem se taťky, kdo to je, no a on mi říkal, že to byl kněz, který se staral o děti.

Taky je pravda, že Dona Boska pořád poznávám, že nejde říct, že už ho znám. Vždy se objeví nějaký rys jeho osoby, jeho života, který je pro mě nějak důležitý. 

 

Dlouho očekávané oslavy na Velehradě se setkaly s velkým úspěchem. 

Jednu ze slavnostních mší svatých na pódiu před bazilikou celebroval biskup Karel Herbst. Ve své promluvě připomněl různé postavy, které Dona Boska učily a doprovázely v jeho životě, i důležitý úkol pokračovat v tomto doprovázení také dnes. 

"Don Bosco nejspíš ani netušil, kolik věrných následovníků se přihlásí k jeho odkazu po dvou stoletích." 

Nemáme proto zapomínat na jeho slib: "Synáčkové, očekávám vás v nebi."