Týden modliteb za jednotu: církve

Osmý den: Posbírá rozehnané… ze čtyř stran země

Iz 11,12-13
Efrajim nebude žárlit na Judu a Juda nebude osočovat Efrajima.

Ž 106,1-14.43-48
Shromáždi nás, tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu.

Ef 2,13-19
Zbořil zeď, která rozděluje.

J 17,1-12
V nich jsem oslaven.

Zamyšlení

Napříč celým biblickým vyprávěním dějin spásy je bez nejmenších pochyb přítomný jeden motiv: neochabující Boží odhodlání vytvořit lid, který by Hospodin mohl označit za svůj. Zformování takového lidu, lidu spojeného s Hospodinem posvátnou smlouvou, neodmyslitelně patří k Božímu plánu spásy a k oslavě a posvěcení jeho jména.

Proroci opakovaně připomínají Izraeli, že podle smlouvy má vztahy mezi různými společenskými skupinami charakterizovat spravedlnost, slitování a milosrdenství. Když se Ježíš připravoval zpečetit novou smlouvu svou vlastní krví, v upřímné modlitbě k Otci prosil, aby ti, které mu Otec dal, byli jedno tak, jako jsou jedno on a Otec. Jestliže křesťané objeví jednotu v Ježíši, získávají účast na Kristově oslavení před Otcem s toutéž slávou, jaká mu před Otcem náležela ještě dříve, než existoval svět. A tak musí lid Boží smlouvy neustále usilovat o to, aby byl smířeným společenstvím – takovým, které samo je všem lidem na zemi hmatatelným znamením, jak se má žít ve spravedlnosti a pokoji.

Modlitba

Pokorně tě, Pane, prosíme:
dej církvím celého světa milost,
aby se staly nástroji tvého pokoje.
Kéž jejich společné působení
jako vyslanců tvého uzdravení
a usmiřující lásky mezi rozděleným lidem
slouží k posvěcení a oslavě tvého jména.
Amen.

Karibské církve se společně snaží dospět k uzdravení všech zranění na těle Kristově ve svém regionu – zranění, která jsou pozůstatkem kolonizátorských časů. Smíření si ovšem vyžaduje pokání, nápravu a uzdravení paměti. Jako příklad může posloužit akt omluvy a nápravy mezi baptisty v Británii a těmi v Karibiku. Podobně jako Izrael je také církev ve své jednotě povolána být znamením a zároveň aktivním činitelem smíření.

Z křesťanského světa