Papež František už brzy přiletí do Panamy 

Panamský arcibiskup Ulloa Mendieta promluvil v rozhovoru o svých nadějích v souvislosti se Světovými dny mládeže a blížícím se příletem papeže (již 23. ledna)

Jaký typ církve najde (v Panamě) papež František?
Nalezne církev, která je mladá a radostná, autentická, multietnická a multikulturní, s živou vírou a závazkem hlásat evangelium. Církev, která nezklame víru, kterou papež vložil do této malé země, aby uspořádala jedinečnou historickou událost, jako je Světový den mládeže. Církev, která podle učení papeže Františka vychází k lidem a oslovuje ty, kteří jsou na okraji. Církev, která je v dialogu s těmi, kteří jsou ´jiní, ale ne vzdálení´, a podporuje ekumenický a mezináboženský dialog. Církev, která slouží všem a nevylučuje nikoho.

Řekl jste, že tento Světový den mládeže se bude především zaměřovat na mladé lidi, kteří hledají Krista, a také na problémy komunit původních obyvatel a migrantů. Jak důležité jsou tyto oblasti?
Světový den mládeže je příležitostí zviditelnit tuto problematiku týkající se mladých lidí, zejména pak komunit migrantů, původních obyvatel a afrických komunit. Nemůžeme tyto skutečnosti ignorovat a musíme být dostatečně aktivní. Věřím, že program Světového dne mládeže pomůže soustředit se na tyto otázky a také na to, jak je může pomoci zodpovědět středoamerická církev.
Celý rozhovor zprostředkoval portál Vatican News/Církev.cz.

 Papež chce, aby všichni biskupové jasně věděli, jak bojovat proti zneužívání

Papež František plánuje na letošní únor setkání předsedů biskupských konferencí z celého světa, které se bude věnovat ochraně nezletilých v církvi. Cílem setkání je, aby všichni biskupové měli jednoznačně jasno, co je potřeba podniknout v prevenci a zabránění světového závažného problému zneužívání nezletilých.

„Pro Svatého otce je zásadní, aby biskupové, kteří přijedou do Říma, po návratu do svých zemí a diecézí si byli vědomi pravidel, která mají být uplatňována a učinili tak kroky nezbytné k prevenci zneužívání a ochraně obětí a aby zajistili, že žádné případy nebudou utajeny a zameteny pod koberec,“ uvedl ve zvláštním prohlášení  Alessandro Gisotti, dočasný ředitel Tiskového střediska.

 

Česká církev o Janu Palachovi

Reakce na sebeupálení Jana Palacha měla svou odezvu od českých představitelů jak v domácí církvi, tak ve Vatikánu. V den jeho pohřbu 25. ledna vystoupil ve vatikánském rádiu již těžce nemocný pražský arcibiskup kardinál Josef Beran, žijící od roku 1965 v Římě, který prohlásil: „Skláním se před jeho hrdinstvím, i když nemohu schválit jeho zoufalý čin. Zabít se není nikdy lidské. To ať nikdo neopakuje. Zato ale ať mají všichni před očima velký ideál, pro který on obětoval svůj mladý život.Tento jeho ideál je v jádru dobrý a šlechetný: dát život jednoho za blaho všech. Byla to láska k naší vlasti, touha po její svobodě, byl to úmysl vyburcovat její mravní síly, byla to věrnost k dějinám našeho ušlechtilého a statečného národa, byla to snaha zajistit mu pokoj a mír.“

 Během tradiční modlitby Anděl Páně téhož sobotního dne, 25. ledna, vyjádřil papež Pavel VI. sympatie Československu a vyslovil svoji soustrast. Třebaže zdůraznil „vědomí solidarity světového mínění s utrpením národa, jehož svoboda je umlčována“, podobně jako kardinál Beran odmítal schválit „tragickou formu tohoto svědectví“. Prohlásil, že „můžeme podržet jeho hodnotu, která staví na nejvyšší místo oběť vlastního života a lásku k druhým“, a požádal věřící celého světa o modlitbu za Československo.

Jiný církevní hodnostář, litoměřický biskup Štěpán Trochta, souzněl s ostatními českými biskupy, kteří byli ve shodě s vyjádřením Josefa Berana i Pavla VI. „Vy, kdož jste se snad rozhodli jít za ním na smrt,“ pronesl Trochta, „pro velké lidské ideály, jděte s nimi, s těmito ideály, do života a neste Janovu pochodeň života!“ (Pro Katolický týdeník/Církev.cz shrnul historik Marek Šmíd) 

Vatikán zveřejnil dva nové dokumenty týkající se migrantů a uprchlíků

Sekce pro migranty a uprchlíky Dikasteria pro pro službu integrálnímu lidskému rozvoji představila dva nové dokumenty. Jedná se o sborník zamyšlení papeže Františka o migrantech, uprchlicích a obchodování s lidmi s názvem „Světla na cestách naděje“ a dokument „Pastorační směrnice k obchodování s lidmi“.

„Stejně jako lidská historie, tak i dějiny spásy jsou poznamenané různými typy útěků: migrace, exil, útěk, exodus. A to vše je motivováno na lepší budoucnost jinde. Dokonce i když je tento útěk důsledkem zločineckého činu, jako v případě obchodování s lidmi, nesmíme si nechat ukrást naději na osvobození a vykoupení,“ zdůraznil papež František a v závěru dodává, že „i dnes tyto přesuny lidí, přestože jsou zdrojem problémů a utrpení, obohacují naše komunity, místní církve a společnosti ve všech kontinentech.“

Sborník Světla naděje na cestách je elektronicky propojen s výzkumným programem, který je dostupný na stránkách Sekce pro migranty a uprchlíky, kde je pravidelně aktualizován a dvakrát ročně doplněn o nové papežské dokumenty na toto téma.

Druhou novinkou na téma migrace je tento dokument, jenž je výsledkem procesu konzultací s biskupskými konferencemi, katolickými organizacemi a kongregacemi. Dokument představuje řadu pastoračních pokynů zaměřených na to, jak porozumět, rozpoznat, předcházet a potírat hrozbu obchodování s lidmi a jak podporovat nové začlenění těch, kteří přežili.

Generální sekretář ČBK: Mám strach o právní klima u nás

V souvislosti s návrhem KSČM na zdanění finančních náhrad církvím a náboženským společnostem, který by se měl v závěrečném, třetím čtení, projednávat na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR již v týdnu od 22. ledna, zveřejnil své vyjádření generální sekretář České Biskupské koference P. Stanislav Přibyl.

Komunistický návrh novely zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi – pokud bude schválen – pouze odstraňuje ustanovení, že finanční náhrada nepodléhá zdanění. Jak by se toto mělo realizovat, nevíme a nikdo nám to ze strany předkladatelů nebo vládní koalice dosud nebyl ochoten a schopen jakkoli vysvětlit, a proto si to ani nedovedeme představit.

Nejedná se totiž o žádný nový příjem, který by podléhal daňovému přiznání, ale o splátku náhrady, která se z podstaty věci nedaní. Není tedy vůbec jasné, z čeho a jak by se daň měla platit. Muselo by jít o nějaké speciální zdanění, které by se však věcně blížilo spíše konfiskaci, protože by se jednalo o zabavení části financí, které církvím a náboženským společnostem již náleží v rámci majetkového vyrovnání podle zákona a ve smyslu uzavřených smluvních závazků.

Mnohem větší strach než o peníze mám ovšem o právní klima u nás, kdy se relativizují jistoty právního státu a na Ústavní soud se spoléhá ne jako na pojistku demokracie, ale jako na běžný prostředek řešení důsledků nezodpovědných politických rozhodnutí.