Jak někoho citlivě upozornit na jeho chybu? Být diskrétní, vyhýbat se drbům a urážkám a uvědomit si, že i já jsem hříšný/á - radí nám papež František v této promluvě z minulé neděle.


Dobrý den, drazí bratři a sestry,

evangelium této neděle vzaté z 18. kapitoly Matouše pojednává o bratrském napomenutí ve společenství věřících, to znamená o tom, jak mám napomenout druhého křesťana, když udělá nějakou nedobrou věc. Ježíš nás učí, že dopustí-li se můj křesťanský bratr něčeho proti mně, urazí mě, mám mu prokázat lásku, osobně s ním nejprve promluvit a vysvětlit, že to, co řekl či učinil, není dobré.

A pokud mi bratr nenaslouchá? Ježíš navrhuje další postup: promluvit s dotyčným nejprve za přítomnosti dvou či tří dalších lidí, aby si více uvědomil pochybení, kterého se dopustil. Nepřijme-li napomenutí ani takto, je třeba to říci komunitě, a pokud nenaslouchá ani komunitě, je třeba mu dát pocítit, že se odštěpuje a odlučuje a přichází o společenství bratří ve víře.

foto: Catholic Church England and Wales, flickr.com, creative commons

Etapy tohoto postupu určují snahu, kterou Pán vyžaduje od své komunity při doprovázení chybujícího, aby nezbloudil. Především je třeba vyhnout se zpravodajskému rozruchu a komunitním drbům. To je první věc, které je třeba se vyhnout. „Jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima“ (Mt 18,15). Je třeba delikátního, obezřetného, pokorného a pozorného přístupu k tomu, kdo se provinil, a přitom se vyhýbat slovům, která by mohla bratra zranit a zabít, protože, jak víte, slova také zabíjejí! Když pomlouvám, když nespravedlivě kritizuji, když drbu svého bratra, pak to znamená, že zabíjím jeho pověst! Slova také zabíjejí. Dávejme si na to pozor.

Tato diskrétnost v rozmluvě s dotyčným mezi čtyřma očima má zároveň za cíl nepokořovat zbytečně hříšníka. Dva spolu promluví, nikdo si toho nevšimne a je po všem. Ve světle tohoto požadavku je pochopitelná také následující řada kroků, do nichž jsou zapojeni někteří svědci a nakonec celá komunita. Cílem je pomoci člověku, aby si uvědomil, co učinil a že svým proviněním urazil nejenom jednotlivce, ale všechny. Je to však také pomoc určená nám, abychom se osvobodili od hněvu a zášti, které jenom škodí, od oné hořkosti srdce, která působí hněv a zášť a která nás vede, abychom uráželi a haněli. To je ošklivé. Rozumíte? Tedy žádné urážky. Hanit není křesťanské.

Ve skutečnosti jsme před Bohem všichni hříšníci a potřebujeme odpuštění. Všichni. Proto nám Ježíš řekl, abychom nesoudili. Bratrské napomenutí je aspektem lásky a společenství, které mají v křesťanské komunitě kralovat. Je to vzájemná služba, kterou si můžeme a máme vzájemně prokazovat. Napomenutí bratra je služba, která je možná a účinná jedině tehdy, uznává-li každý, že je hříšníkem a že potřebuje Pánovo odpuštění. Totéž vědomí, kterým poznávám, že pochybil druhý, mne ještě dříve připomíná, že jsem sám pochybil a častokrát chybuji.

Proto jsme na začátku mše vybízeni, abychom před Pánem uznali, že jsme hříšníci, a vyjádřili slovy i gesty upřímnou lítost srdce. Říkáme: „Smiluj se nade mnou, Pane. Jsem hříšník! Vyznávám, Všemohoucí Bože, své hříchy“ a neříkáme „Pane, smiluj se nad tím, který je vedle mne nebo nad tamtou, kteří jsou hříšníci.“ – Nikoli. „Smiluj se nade mnou!“ Všichni jsme hříšníci a máme zapotřebí Pánova odpuštění. Duch svatý promlouvá k našemu duchu a umožňuje nám uznat naše viny ve světle Ježíšova slova. A sám Ježíš zve nás všechny, svaté i hříšníky, ke svému stolu, shromažďuje nás z rozcestí, z různých životních situací (srov. Mt 22,9-10).

Mezi podmínkami, které sdružují účastníky slavení eucharistie, jsou zásadní dvě. Jsou to dvě podmínky dobré účasti na mši: všichni jsme hříšníci a všechny Bůh obdařuje svým milosrdenstvím. Tyto dvě podmínky otevírají bránu dobré účasti na mši. To si musíme vždy uvědomit, dříve než jdeme napomenout bratra. O to vše prosme na přímluvu blahoslavené Panny Marie, jejíž liturgická slavnost Narození připadá na zítřek.

Zdroj: radiovaticana.cz