V červnu se na Youtube kanálu Sekce pro mládež ČBK objevila nahrávka české verze hymny Světových dní mládeže v Panamě. Po nepříliš pozitivních ohlasech veřejnosti Sekce oznámila, že zveřejněná nahrávka je pouze demo a omylem došlo k mýlce v názvech - a zároveň vyhlásila letní výzvu k pořízení lepší verze hymny@Vašek Šablatura mezitím nabídl „Verzi z 5. patra“, kterou nahrál se svým týmem nezávisle na Sekci.


 
Hymna "z pátého patra"

Vašku, proč jsi nahrál svou verzi hymny? Bylo to v reakci na výzvu Sekce, aby kapely nahrávaly a sdílely své verze?

Vůbec ne, i když to tak vypadalo. Ohlásil jsem, že budu točit svoji verzi ještě před tím, než přišla oficiální výzva ze Sekce. Když už chci kritizovat, musím také přiložit ruku k dílu. Vzal jsem si dovolenou a vrhli jsme se na to - celou hymnu jsme vlastně připravili a nahráli za pět dní u mě v obýváku.

Proč jsi do toho tedy šel? Co byl tvůj cíl?

Chtěl jsem ukázat, tak jako se o to už dlouho snažím, že česká církevní hudba opravdu musí dostat daleko vyšší prioritu. Evidentně není nikdo, kdo by se o církevní hudbu na úrovni Sekce staral a já bych se do takové služby pustil rád. Není dobré spoléhat na to, že "se vždycky nakonec někdo najde,” kdo hudební doprovod “nějak odehraje,” nebo si říkat, že hrát kvalitně není zas tak moc důležité… Přitom hudba je opravdu zásadní. Například na velkých setkáních tvoří jen část celé organizační práce, ale pokud je špatná, shodí dobrý dojem i z těch zbylých devětadevadesáti procent.

Na Signálech jsi srovnával případ panamské hymny s hudební stránkou setkání v Olomouci. Kde je ta podobnost?

Podobnost je v nedostatečném přístupu, který k hudbě máme. Ohledně Panamy se to ukazuje na hymně, v Olomouci to byla organizační příprava. Obě dvě kapely, které v Olomouci byly, netušily, co všechno je může potkat. Z toho, co jsem od nich přímo slyšel, se ukazuje, že jim nikdo žádné solidní know-how nepředal. Já jsem už hrál ledaskde, takže jsem věděl – že se může někde dlouho postávat, že může něco nefungovat a co v tom případě dělat. Hrát s SBMkou v Krakově byla zkušenost k nezaplacení. Jenže to know-how tady nebylo a bohužel se to podepsalo na jejich hudebním výkonu. Pamatuji si, že když jsem v Olomouci chodil na porady zástupců týmů, hodně organizačních věcí se rozebíralo doslova do detailu, ale hudba se vždycky nějak přehlédla nebo odbyla...

Za to ale Sekce asi úplně nemohla.

Mluvím o kontextu malé pozornosti pro hudbu. Když bych měl dát další příklad, podobně celá soutěž o Olomouckou hymnu byla velmi slabě komunikovaná a řešená. Můj názor je, že hudba jako taková by si v církevním prostředí zasloužila mnohem víc pozornosti, zejména při velkých reprezentativních akcích, kde má zaznít opravdu jenom to nejlepší. Teď to nefunguje a těmito různými výsledky, které jsem popsal, se to projevuje.

Panamská hymna je ale přece jen docela těžká skladba, na rozdíl od jiných „hitů“ mezi hymnami. Nehrálo také toto svou roli?

Podívejme se, jak to třeba Slováci zvládli. S cimbálem! Nebo Němci. Dali do toho opravdu hodně a výsledek se dostavil. I já, když sám něco píšu, chci, aby hudba ty lidi, kteří zpívají, hrají i poslouchají, někam posunula, tak jako to má ostatně za úkol církevní hudba jako taková. A taky jsem se opakovaně přesvědčil, že při správném vedení a zkušenostech se dá vytvořit kvalitní hudba, i když muzikanti a zpěváci nejsou nijak zvlášť vyškoleni. Kvalitní výsledek stojí za tu námahu. 


(Původní "demo" verze hymny SDM Panama)